Ivan Alias Ajvn

Takzvané superskupiny tvořené úspěšnými hudebníky se v průběhu historie světové populární hudby objevují s železnou pravidelností. V polovině 90. let přišel s myšlenkou na jednu takovou v českém podání Ivo Pospíšil. Toho po rozkolu uvnitř jeho skupiny Garáž nenapadlo nic lepšího než vyhodit do jednoho všechny spoluhráče, obklopit se novými a pod zavedenou značkou pokračovat dál. Učinil tak i přesto, že odpadlíci včetně zpěváka Tonyho Ducháčka dál vystupovali pod mírně pozměněným názvem Garage. Pospíšilova „Trucgaráž“ s Martinem Červinkou za mikrofonem se pochopitelně poměrně záhy rozpadla, stihla však v roce 1994 vydat docela slušné bezejmenné album. To produkoval z emigrace se navrátivší Ivan Kral, který se měl o tři roky později stát jedním ze členů Pospíšilem vymyšleného projektu Alias.

Alias
Jediné album projektu Alias

Kral, díky spolupráci s Patti Smith a Iggy Popem považovaný za jednoho z nejúspěšnějších Čechů ve světové populární hudbě, se po Sametové revoluci výrazně angažoval i na české hudební scéně. Kromě toho, že vydal několik zdařilých, pro český trh určených sólových alb, spolupracoval autorsky, hráčsky či producentsky snad s každým významnějším interpretem v zemi. V portfoliu mu, kromě zmíněné Garáže, nechybí třeba Mňága a Žďorp, Alice, Lenka Dusilová (resp. skupina Pusa) či Aneta Langerová. Nejčastěji však bývá spojován s úspěchem Lucie.

Členy téhle kapely nemohl Pospíšil vynechat, když společně s Martinem Červinkou, který mezitím vyměnil profesi zpěváka za hledače talentů, vymýšlel obsazení nové superskupiny. Vzhledem k tomu, že Lucie nikdy nestála na jediném člověku, oslovil pro jistotu rovnou obě hlavní postavy – Davida Kollera i Roberta Kodyma. Dalšími vyvolenými byli Ivan Hlas, tou dobou stále se ještě vezoucí na vlně úspěchu filmu Šakalí léta, a kapelník skupiny Laura a její tygři Karel Šůcha. Téhle čtveřici a Ivanu Kralovi pak Pospíšil předestřel svou vizi kapely, v níž všichni zúčastnění tvoří, hrají a zpívají, což mělo vést k vytvoření mimořádného alba. Kodyma tahle myšlenka údajně oslovila natolik, že se prostě zvedl a odešel.

Zbylá čtveřice v roce 1997 natočila eponymní album pod hlavičkou projektu Alias. Jeho obsah se však s Pospíšilovou původní vizí příliš neprotnul, ne ani tak vinou zúčastněných interpretů, ale spíše se opět projevilo zvrhlé kouzlo českých hudebních devadesátek. Hlavní protagonisté byli totiž smluvně vázáni u různých vydavatelských firem. Ty se paradoxně nebyly schopny shodnout ani na projektu, který měl bezpochyby ambice přinést to, oč jim šlo nejvíc – peníze. A mimo to taky zajímavou hudbu.

Namísto pestré hudební fúze tak vznikla deska v produkci Ivana Krale, tvořená výhradně jeho třinácti autorskými skladbami. To bezpochyby samo o sobě není špatně, neboť Kral je jedním z Bohem nadaných autorů s jasně rozpoznatelným rukopisem, který neomylně sype chytlavé melodie. Pro jejich vydání však asi nebylo třeba vytvářet zcela nový projekt, stačili by standardní doprovodní muzikanti. Na druhou stranu, jsou zde dílčí odlišnosti od Kralovy sólové tvorby. Především české texty, které dodal až na jednu výjimku Ivan Hlas. Ten se nakonec ve většině skladeb také chopil mikrofonu, v pěti případech si zazpíval Ivan Kral.

Zatímco Šůcha mimo to, že nahrál baskytarové party, alespoň přispěl textem ke Kralem zpívané písni To se stává, Koller se na albu nakonec podílel pouze jako bubeník. Jeho vydavatelství bylo totiž ve snaze o zmaření celého projektu nejurputnější. Přebalu CD čtyřčlenné skupiny, jejíž členové vystupují namísto svých skutečných příjmení pod společným pseudonymem Alias, tak třeba dominuje fotka tří protagonistů. David Alias, tedy Koller, totiž na fotce chybí. Vydavatel to nedovolil.

Na kytarových partech se kromě dvojice Kral – Hlas podílel ještě Jan Ponocný. Autor hudby k filmům Revival či Perfect Days s Kralem při jeho českých vystoupeních spolupracuje dodnes. Dalšími hosty byli saxofonista Vladimír „Boryš“ Secký, známý z hostování na celé řadě nahrávek i z působení třeba v univerzální doprovodné skupině Boom!Band (jejíž služeb využívá Bílá, Vondráčková i Gott), a vokalistka Linda Hlatká.

Album vydané nakonec společností PolyGram na labelu Radost se točilo ve studiu SONO. Po technické stránce měl nahrávku včetně mixu a finálního masteringu na starosti Milan Cimfe, kterému se zvukem vypomohl Jaroslav Suchánek.

Jde o kolekci chytlavých melodických písniček – v podstatě Kralových (vysokých) standardů. Nutno říct, že ač se to možná nezdá, Ivan Hlas je zpěvák s velmi osobitým projevem, a jeho pojetí vnáší do skladeb určitý další rozměr a výrazně určuje jejich charakter. Skoro to místy vyznívá až tak, jako by autorem hudby byl on sám. Když se pak za mikrofon postaví Kral (Nuselský schody, Řekni mi proč, Jennifer, Poprvé letíš), i přes jeho ne ještě zcela oprášenou mateřštinu není pochyb o tom, že by písně ani v nejmenším nerušily na některé z jeho v česku vydaných sólových desek. To se stává zase svým lehce strojovým pojetím evokuje skladby z alba Native vydaného roku 1992 na německém labelu Zensor.

I přes střídání dvou zpěváků působí album velmi kompaktním dojmem. Úvodní skladba Vy jste jednoznačně vymezuje rámec, v němž se celá deska pohybuje a občasné aranžérské vlivy country (Sluneční prach, Deja vu) či použití modernějšího soundu (Kdo soudí i nebe) a více zvukových efektů (Lístek do starejch časů) jsou spíše zpestřením než něčím rušivým. Poslední jmenovanou skladbu mimochodem hraje Ivan Hlas v akustické verzi na svých koncertech.

Kromě alba vyšel v roce 1997 ještě CD singl, který však obsahoval pouze tři skladby z dlouhohrající desky – Neděle, Řekni mi proč a Jennifer. První z této trojice písní byla opatřena také videoklipem, v němž z „Aliasů“ pochopitelně opět účinkuje pouze trojice Ivan, Karel a druhý Ivan, resp. Ajvn, aby se to v bookletu nepletlo.

Alias na rozdíl od mnoha jiných pokusů o superskupinu nelze označit za průšvih. Čisté a soudržné album celkem slušně obstojí i po dvaceti letech od vydaní. Někde vzadu je však bohužel pořád cítit, že není úplně tím, čím mělo být. Spolupráce s Ivanem Hlasem bezpochyby Kralovu tvorbu posouvá o kousek jinam, než je posluchač zvyklý, žádná revoluce se však nekoná. Zbylí dva spoluhráči i přes zvučná jména a dlouhou hudební historii nepřispěli ničím víc než kvalitním doprovodem obou autorů. Ani to ale asi není málo.

PLAYLIST

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *