P.B.Ch. s rybou kouzelnou

Deska Chinese Democracy od Guns´n´Roses je považovaná za elementární příklad dlouhé roky slibovaného a odkládaného alba. Třináct let trvalo Axlu Roseovi a jeho novým parťákům než v roce 2008 deska konečně vyšla. Že je u nás něco takového nemyslitelné? Omyl. V podstatě ho překonal P.B.Ch., baskytarista Lucie, který své druhé sólové album slibuje už snad někdy od roku 2005. Člověk s občanským jménem Petr Chovanec (*1964) patří k nejsvéráznějším postavám české hudební scény. Je jedním ze čtyř členů nejslavnější sestavy Lucie, přes dvacet let tvořil vedle Roberta Kodyma polovinu skupiny Wanastowi Vjecy, produkoval alba Anně K a Circusu Praha, a taky natočil už v roce 1994 sólové album. Jako druhý a zatím poslední z klasické sestavy Lucie po Davidu Kollerovi. Robert Kodym se o vlastní album pokoušel začátkem roku 1995, Michal Dvořák jej avizoval po svém vyhazovu z Lucie v roce 2003, ani jedno však nakonec světlo světa nespatřilo.

Nechci tě poslouchat a nechci zůstat sám – z některých rádií můžete tenhle slogan slyšet dodnes. Interpreta však už trefí málokdo. Příběh o tom, jak se při natáčení epizodních rolí kovboje a indiána pro film Jana Svěráka Akumulátor 1 opět sbratřili Koller s Kodymem a rozhodli se obnovit Lucii je poměrně známý. Následovalo setkání s Dvořákem a právě s P.B.Ch., který však návrat odmítl a byl na čtyři roky nahrazen Markem Minárikem, nicméně právě díky tomu natočil své vlastní eponymní album s pilotním klipovým singlem Nechci.

Kromě basy se P.B.CH. logicky chopil i mikrofonu a kytary, a taky zbylé nástroje vyřešil poměrně jednoduše. Bicí obstaral Štěpán Smetáček, který se už v roce 1992 podílel na nahrávání desky Lži, sex & prachy skupiny Wanastowi Vjecy, jako sideman pak v sestavě vydržel až do nahrávání alba Hračky (2000), aby se právě po odchodu P.B.Ch. z kapely v roce 2010 vrátil a stal regulérním členem skupiny. Klávesista Richard Dvořák (Žlutý pes, Krausberry) pak sice Lži, sex & prachy nezažil studiově (piano nahrával David Noll z divadla Sklep), posílil však kapelu pro koncertní turné v roce následujícím.

Ve studiu SONO vznikla na přelomu let 1993 – 1994 kolekce třinácti skladeb, někdy více rockových, někdy zase říznutých funky. Ač není Bůhvíjaký zpěvák, šlo o kompozice z valné většiny zpívané, pouze ve dvou případech čistě instrumentální. Každopádně však je album vydané tehdejší domovskou stájí Lucie (a později i Wanastowek) B&M Music stoprocentně autorské, hudebně i textově. To vše navíc realizované ve vlastní produkci pouze s pomocí zvukaře Milana Cimfeho a Jana Petruska, který ve studiu Rudolfinum album masteroval.

Když už člověk není nadán pěveckým talentem, vždycky mohou pomoct solidní vokalisté. A přesně tímhle heslem se P.B.Ch. zřejmě řídil. Doprovodné zpěvy na bezejmenné album totiž natočili Marijuan Husák alias Dan Bárta (Alice, J.A.R., Sexy Dancers, Illustratosphere) a Viktor Dyk (Dorota B.B., Gaia Mesiah, RockOpera Praha).

Pěvecký styl P.B.Ch. se popisuje poměrně těžko – prostě tam nějak chybí hlasový fond i zajímavá barva, přičemž obé se snažil už dříve nahrazovat urputností projevu. Pěvecky se totiž zapojoval už v počátcích Wanastowek (skladba Problém AKA Olé), na první studiové desce Tak mi to teda nandey (1991) se pak s Kodymem podělil o pěvecké party písně Wona je hotowá. Během turné k následující desce zařadily Vjecy do repertoáru i cover Sex Pistols. Legendární God Sve The Queen si odeřval P.B.Ch.

Druhou skladbou ze sólové desky, která dostala videoklip, se stala píseň Chceš se bát. O poznání méně hitová skladba mnohem více ilustruje celkový sound alba. Lehce špinavý zvuk, zkreslené kytary, pásková echa, pravěký syntezátor Mellotron a účelně použitá basktytara vytvářejí brutální hradbu, která si navzdory všem negativům udržuje punc něčeho výjimečného.

Od úvodní Klidně si to zbal (v bookletu opravdu psáno se z na začátku), na níž v půlce alba navazuje stejnojmenná nezpívaná kompozice s přídomkem part II., se všechny tracky nesou ve velmi podobném duchu. Určité vybočení představuje občas výrazná slapující basa (předposlední píseň Tvrdý, měký), občas skladby nesoucí se až v baladickém duchu či instrumentálky. Kromě již zmiňovaného pilotního singlu se v klidnějším duchu nesou ještě písně Zpátky do těla a Hned a všechno. Jaký žánr dominuje v instrumentálním kusu jménem Funkostroy je asi zbytečné psát. Závěrečná Yzack z Yorku zase zní, jako by ji někdo vytrhl ze soundtracku k nějakému dobrodružnému seriálu té doby.

Koncertně se P.B.CH. jako sólista nikdy neprezentoval. Dnes něco nepředstavitelného, nicméně tehdy – v první polovině devadesátek – to šlo. Prostě vydáte album, které si lidi koupí a na nějaké koncertování se můžete vykašlat. V kontextu dnešní on-line doby, kdy nahrávky byly devalvovány na jakési promo ke koncertům, až absurdní představa.

Na své sólové pokusy P.B.Ch. poměrně dlouhou dobu nenavázal. V roce 1996 vydala desku Andělé (s úspěšným stejnojmenným singlem) jeho domovská parta Wanastowi Vjecy. Na ní se opět pokorně stáhl do role baskytaristy a spoluautora. Jedinou anomálii tak představuje poslední píseň alba nazvaná Jana, v níž si netradičně prohodil role se Štěpánem Smetáčkem a nahrál místo něj bicí.

Jako zpěvák se pak P.B.Ch. připomněl až o další rok později. Na album 333 stříbrnejch stříkaček (1997) napsal a nazpíval skladu Letadlo. Celkovému vyznění, podobně jako u sólového debutu, pomáhají solidní doprovodné vokály, tentokrát v podání věrného parťáka Roberta Kodyma. O pěvecké party se pak oba zmínění podělili i v další skladbě z pera P.B.Ch. nazvané Hodná holka. Autorsky má však na svědomí i další písně z desky, včetně hitu Kouzlo. Miláčku, pleteš si pojmy a z lásky zbyly jen dojmy…

Následující rok byl po bizarní kleptomanské aféře Marka Minárika ve znamení návratu P.B.Ch. do Lucie. A tak ač část klipů k desce Větší než malé množství lásky natočila lehce rozhozená Lucie pouze ve třech, aniž by absenci slovenského baskytaristy nějak komentovala, v klipu ke skladbě S tebou se objevil i P.B.Ch., aniž by na album nahrál jedinou notu.

Následovaly roky s Lucíí (alba Slunečnice, Dobrá koczka která nemlsá a Lucie v Opeře) i Wanastowkama (alba Hračky a Ty nejlepší věci). Plodné období přetrhl až Kollerův emotivní odchod z Lucie v roce 2005. V téže době začal P.B.Ch. také zmiňovat své ambice na druhou sólovku. Další přetržkou tomuto počinu však byla nová deska Wanastowích Vjecý. Torpédo (2006) se stalo prvním, nikoli však posledním důvodem k odkladu vydání následovníka eponymního debutu. V roce 2008 vydala tatáž kapela své druhé výběrové album. Tentokrát, na rozdíl od prvního pokusu v roce 2001, v podobě reprezentativního dvoudiskového vydání doplněného o DVD s videoklipy a hlavně o čtyři nové skladby.

Kdo by tehdy tušil, že Chovancův song Kdo se bojí nesmí do nebe bude jeho posledním autorským příspěvkem pro Wanastowi Vjecy. Kapela následně absolvovala vcelku úspěšné turné, v roce 2010 však P.B.Ch. přesto oznámil, že ve skupině končí. Kodymovi tak nezbylo než z původně dvoučlenného projektu udělat regulérní kapelu, sólové album P.B.CH. coby jeden z důvodů odchodu však světlo světa ani tak nespatřilo.

O rok později se nechal v jednom rozhovoru slyšet David Koller, že P.B.Ch. chystá nějakou desku a chce, aby mu tam něco nazpíval. Spíš než spekulace o nové sólové desce, začala tahle informace vyvolávat dohady o návratu Lucie. Nejslavnější česká kapela se pak skutečně vrátila a v roce 2014 odjela úspěšné turné zahrnující i třikrát po sobě vyprodanou O2 Arenu.

O rok později vydal David Koller sólovou desku Československo. Dost možná, že závěrečná slapovaná vypalovačka Čučoriedky je právě tou kompozicí, kterou původně P.B.CH. plánoval na své sólové album. Je zde vedle Kollera uveden jako autor hudby, brutální basový part však ve studiu místo něj nahrál Marek Minárik.

Až o další dva roky později, na podzim 2017, se s masivní marketingovou podporou vydavatelství Brainzone objevil na internetu nový sólový singl P.B.Ch. s animovaným videoklipem. Volejbalovou dvojicí i rozkoly se spoluhráči inspirovaný song Kiki a Maki se dočkal spíše vlažného přijetí.

A práce na comebackové desce (Evo)Lucie (2018) byla taky dost dobrou záminkou proč dělat něco jiného, než slibované a zcela jistě k mnohonásobně menšímu komerčnímu úspěchu odsouzené album. První singl z pera P.B.Ch. nazvaný Takhle tě mám rád byl sice na jednu stranu kritizovaný, na stranu druhou taky hojně poslouchaný. A bezpochyby za to může především značka, pod níž vyšel – Lucie.

A tak nějak to v hudebním životě P.B.Ch. je pořád. Talent napsat jednoduchou údernou skladbu má bezpochyby spousta lidí, tenhle člověk však k tomu má na české poměry neskutečné zázemí a s tím spojenou možnost své dílo prezentovat masám. Takhle nějak se to má dělat, pokud to člověk s hudbou myslí vážně.

PLAYLIST

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *