To není sólo, to je Kollerband

David Koller byl po celou svou kariéru velmi činorodým hudebníkem. I v době vrcholné popularity Lucie si vždycky našel čas na nějaký další projekt. Už v roce 1993 vydal debutové sólové album, o tři roky později vyšla jediná deska projektu Pusa následovaná klubovou šňůrou, pak přišla na řadu hvězdná skupina Alias. Mezitím stihl společně s Michalem Dvořákem psát hudbu a písně k filmům, produkovat desky jiným interpretům a hostovat na celé řadě koncertů i nahrávek. V novém tisíciletí, kdy už Lucie byla bez diskuse stadionovou kapelou se vším všudy se mu zastesklo po pravidelném klubovém hraní.

Koncem roku 2002, po vydání zatím poslední řadové desky Lucie nazvané Dobrá kočzka které nemlsá, se proto rozhodl začít vystupovat se skladbami, které vytvořil mimo tuhle kapelu, a kterým se příliš šancí na živé provedení nenaskytlo. Sestavil tedy skupinu tvořenou zkušenými muzikanty, s níž pak absolvoval turné s dvojicí finalistů hudební soutěže Jim Beam Music 2002.

Dvě fyzicky vydaná alba Kollerbandu

Kytarové party si vzali na starosti Olda Krejčoves a Tomáš Vartecký. Prvně jmenovaného, kytaristu skupiny Monkey Bussines, znal Koller už z dob nahrávání své sólové prvotiny. Vartecký měl tou dobou na kontě kromě čtyř alb své skupiny Kurtizány z 25. Avenue mimo jiné také skladatelský úspěch v podobě hudby k písni Nebe, v podání jeho životní partnerky Anny K. Hlavně však byl od půlky devadesátých let členem koncertní sestavy skupiny Wanastowi Vjecy, kterou tvořili Kollerovi spoluhráči z Lucie Robert Kodym a P.B.Ch.

Klávesové nástroje a doprovodné vokály připadly Honzovi Křížkovi, baskytara pak jeho spoluhráči z Walk Choc Ice Tomáši Kopeckému. Za bicí v případě, kdy bylo potřeba, aby frontman mohl stát na forbíně, zasedl osvědčený koncertní bubeník Lucie a bývalý člen skupiny Krucipüsk Tomáš Marek.

Na plakátech se tou dobou objevila fotka muzikantů s Tomášem Varteckým uprostřed zvoucí na vystupení skupiny nazvané Koller Band. Z koncertu v Praze na Brumlovce byl sice pořízen záznam, tahle parta si však zasloužila víc než jen recyklovat starý materiál.

V roce 2003 se však měla opět nadechnout k životu skupina Lucie. Kromě turné k poslednímu albu zároveň začala připravovat skladby v angličtině. K jejich vydání sice nikdy nedošlo, umožnilo však setkání Kollera s americkým producentem Davidem Biancem, který má na kontě spolupráci třeba s Ozzy Osbournem nebo Mickem Jaggerem.

Čas Kollerbandu, jak si formace začala říkat, tak znovu nastal až v roce následujícím. V březnu roku 2004 začala skupina v Kollerově studiu pod Biancovým producentským dohledem natáčet deset nových skladeb. Studio bylo umístěno ve středočeských Jinočanech, v prostorách, v nichž se v sedmdesátých letech natáčel seriál 30 případů majora Zemana, což vysvětluje jeho bizarní název – Bič Boží II. Neznalí, nechť se obrní trpělivostí a shlédnou díl nazvaný Mimikry.

Autorsky se výrazně prosadil Tomáš Vartecký, který je autorem hudby ke čtyřem z deseti skladeb včetně klipem opatřeného singlu Lehká. Frontman kapely pak sám dodal hudbu k záležitosti nazvané Slunovrat, k neotřelé závěrečné šestiminutovce Valy a k písni Mám chuť lhát, což je vedle Varteckého skladby Milá druhá, u níž si Koller napsal text.

Hlavními textaři alba však jsou severočeský básník Luděk Marks se svými čtyřmi příspěvky a výtvarnice Lucie Svobodová skrývající se pod pseudonymem Sifon Kabrhelová se dvěma. Svůj jediný skladatelský příspěvek v podobě skladby Hádky si pak sám otextoval Honza Křížek, stejně tak Olda Krejčoves u skladby Hledáme se. Tomu však s hudební složkou vypomohl ještě Koller, obdobně jako nově příchozímu baskytaristovi Markovi Minárikovi u skladby Durman. Po bývalém basákovi Lucie prý Koller pošilhával již déle a angažmá Tomáše Kopeckého bylo od počátku v podstatě záskok.

Kdo se vlivem dobové interpretace v médiích těšil na druhou Kollerovu sólovku či na hudbu ve stylu Lucie, byl z výsledku asi zklamán. David Bianco si pohlídal syrový, v dobrém slova smyslu klubový zvuk desky, a kde bylo potřeba se sám chopil elektrické kytary či některého z bicích nástrojů. Na druhou stranu, zas tak tvrdá, jak je občas prezentovaná, ta deska taky není.

Aby toho nebylo málo, přihodil Kollerband posluchačům rovnou i druhý disk se zmíněným záznamem z koncertu na Brumlovce. Mezi osmi skladbami nechybí jak ty pamatující ještě éru Jasné Páky (Úvodní Sedí, pije a závěrečná Majolenka), tak novější kousky z repertoáru skupiny Pusa (Řetězy a Miláčku, love) či z Kollerova tehdy ještě poměrně strohého sólového repertoáru (Na mě zapomeň, Na co při tom myslíš a Do smrti dobrý, do smrti zlý).

Celek doplňuje jediná píseň z repertoáru Lucie, koncertně nepříliš často prezentovaná Balada o kocourovi a bylině. Mimochodem jediný autorský zářez Marka Minárika z doby jeho angažmá v Lucii. Hudbu složil spolu s Kollerem, text dodal Robert Kodym. Jako bonus je na CD i video k živému provedení skladby Miláčku, love.

Vydaná kolekce dostala prostý název Studio album & Live album. Pokud jde o koncerty, už v létě se Kollerband rozehrál na pěti festivalech, následující podzimní česko-slovenské turné čítalo úctyhodných 27 zastávek. Přesto si mezi vystoupeními skupina našla čas i na účinkování v televizním pořadu Klobouček.

Už o rok později přichází Kollerband s druhým nosičem. Ten má podobu rádoby revolučního a dnes již pochopitelně mrtvého formátu – DualDiscu – dokonce prvního v České republice. Jedná se o jediný disk velikosti klasického CD, jehož obě strany lze přehrát. Jedna obsahuje pouze zvukový záznam, druhá funguje jako DVD. Logicky se nabízelo, aby disk obsahoval audio i video verzi koncertu v pražské Lucerně, který proběhl v rámci turné ke studiovému albu, Kollerband však šel jinou cestou.

Na CD straně fanouškům poněkud nelogicky podruhé naservíroval celé Studio album z debutu. Ke cti budiž, že jej doplnil unplugged verzí písně Mám chuť lhát, jakousi předzvěstí posledního, „posmrtného“ alba Kollerbandu.

DVD zachycuje skupinu ve skvělé koncertní formě. Kromě šesti skladeb ze studiového alba Kollerbandu v živém provedení a čtveřice starších skladeb známých už z Live alba obsahuje taky značně přearanžovanou rockovou verzi raného hitu Lucie, zde pod zkráceným názvem Šrouby. To vše už tentokrát v sestavě s baskytaristou Markem Minárikem. Slušný zvuk koncertu však sráží obraz. Na rozčtvrcené obrazovce běžící takřka nepřetržitý paralelní záznam z pohledu čtyř občas dost zmateně si počínajících kameramanů prostě nefunguje.

Jako bonus jsou zde tři klipy, ten k singlu Lehká, živák Miláčku, love ve verzi z Brumlovky a Valy, pro změnu už z Lucerny. Ten poslední obzvlášť těžko pochopit. Prostě vystřihnutý kus koncertu natočený úplně stejně podivným způsobem, jako celé vystoupení, akorát si jej musíte pustit zvlášť.

Název alba vydaného zase společností Sony Music ve spolupráci s Kollerovou firmou COX je opět banální – prostě Kollerband, pouze s dovětkem DualDisc. Pochvalu si v tomto případě zaslouží výtvarná stránka alba, zejména limitované edice, jíž si vzal na starosti, stejně jako u graficky taktéž povedeného debutu, David Černý.

V listopadu roku 2005 se v médiích objevila zpráva o odchodu Davida Kollera ze skupiny Lucie. A byť se nabízelo plynule dál pokračovat v kariéře s Kollerbandem, zpěvák se rozhodl jinak. Vytížení muzikanti by beztak jako regulérní kapela fungovat nevydrželi. Sestavil si proto novou doprovodnou skupinu a znovu nastartoval svou sólovou kariéru.

Roku 2012, v době, kdy už Kollerband šest let nefungoval, vyšlo na serveru clickmusic.cz výhradně jako digitální download překvapivě nové album – Kollerband Unplugged. I když vlastně, jak už název napovídá, až tak nové nebylo. Jednalo se o záznam studiové live session z roku 2005, v rámci které Kollerband včetně koncertního bubeníka Tomáše Marka nahrál sedm skladeb v akustické podobě. Paradoxně klipová skladba Mám chuť lhát, vydaná jako jediná už i na DualDiscu se jeví jako nejslabší z celé nahrávky.

Jinak album Unplugged potvrzuje kvalitu zaangažovaných muzikantů. Zejména Minárikův kontrabas, výraznější vokály Honzy Křížka a vůbec aranžérské pojetí zaručuje, že i přes další recyklaci hudebního materiálu jde o hodně zajímavou hudbu.

Povedeným albem se Kollerband zřejmě definitivně rozloučil s hudebním světem. I turné k téhle nahrávce už odehrála Kollerova aktuální doprovodná skupina, jejímž pevným článkem se stal Marek Minárik a nějakou dobu v ní působil i Tomáš Marek.

Olda Krejčoves i Honza Křížek si občas zahostují na Kollerových koncertech, Vartecký pak skladbou Galerka přispěl na jeho poslední sólové album Československo (2015). Kollerband jako takový se však už na jednom pódiu nesešel. Nutno však říct, že dodnes představuje to nejlepší z Kollerových aktivit mimo Lucii. Ošemetný pokus o superskupinu tentokrát vyšel, a i přes absenci vyloženého hitu obstojí skladby Kollerbandu velmi dobře i dnes.

PLAYLIST

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *