Když se padá vzhůru

Loňské úmrtí kytarové legendy Radima Hladíka znamenalo logicky i definitivní ukončení činnosti skupiny Blue Effect. Mezi trojicí muzikantů, kteří s Hladíkem v posledních letech kapelu tvořili, byl nejvýraznější postavou bezpochyby zpěvák Honza Křížek (*1974). Vystudovaný bubeník, známý již v 90. letech jako frontman crossoverové formace Walk Choc Ice, se během své kariéry vyprofiloval ve všestranného a vyhledávaného muzikanta.

V novém tisíciletí se podílel jako hostující vokalista třeba na desce Hračky (2000) skupiny Wanastowi Vjecy, účinkoval v televizní jam session v rámci pořadu Klobouček, a podílel se jako bubeník na dvou deskách Anny KAngažmá na jejích albech Noc na zemi a Večernice, která vyšla v letech 2004 a 2006, souvisí s členstvím v hvězdně obsazeném projektu Kollerband, kde působil na pozici klávesáka a vokalisty. Setkal se zde totiž s životním partnerem Anny K., kytaristou Tomášem Varteckým, který je producentem a většinovým autorem řady zpěvaččiných nahrávek.

Téměř paralelně s rozjezdem Kollerbandu přišla příležitost, která se neodmítá. Radim Hladík, mimo jiné producent zatím poslední nahrávky Walk Choc Ice nazvané Rejdit (2000), se rozhodl reinkarnovat legendární Blue Effect.

Vědom si toho, že poměrně náročná hudba, kterou tohle uskupení vždycky tvořilo, má šanci u nové generace posluchačů uspět pouze v případě, bude-li prezentována dostatečně moderně a energicky, rozhodl se obklopit výrazně mladšími hudebníky. A nabídku v kapele zpívat a hrát na kytaru dostal právě Honza Křížek.

Přes deset let pak tahle omlazená formace obrážela české kluby a kulturáky, natočila a vydala dva své koncerty, jeden klasický rockový s řadou hostů, druhý naopak akustický, což byla forma, k níž kapela postupem času stále více inklinovala. Možná byla motivovaná i snahou o určitý posun, protože k nové vlastní tvorbě, pomineme-li hudbu k filmu Vladimíra Michálka Posel (2012), zahrnující i stejnojmenný singl, se skupina nedostala. V repertoáru Blue Effect se úspěšně zabydlely i některé skladby z tvorby Walk Choc Ice, čímž se koncertní program opět o něco zpestřil, případné autorské ambice členů však i nadále zůstávaly nenaplněny.

Bylo to svým způsobem pochopitelné, protože navázat na úroveň tvorby z 60. – 80. let by bylo bez diskuse velmi náročné, a to jak autorsky a interpretačně, tak finančně, což ostatně i sám Hladík v rozhovorech připouštěl.

S koncem Blue Effectu se ve vzduchu logicky začala vznášet otázka trvalejšího obnovení Walk Choc Ice, což je záležitost, která postupně nabývá konkrétnější obrysy. Mimo to však Honza Křížek překvapil i ambicí vydat vlastní sólové album. Možná je to právě výsledek určitého tvůrčího přetlaku, protože Kollerband vydal svou jedinou studiovou nahrávku, zahrnující i Křížkův příspěvek v podobě písně Hádky, už v roce 2004 a o dva roky později činnost ukončil. Následně byl jeho muzikantský život spjatý z valné většiny právě s živým přehráváním letitého repertoáru Blue Effect.

Nyní Honza Křížek představuje upoutávku plánované sólovky, která má podobu autorské skladby Padám vzhůru. Nutno říct, že Křížek je obecně pro širší publikum přijatelnější jako zpěvák a showman než jako autor. Má totiž velmi specifický rukopis, kdy na jednu stranu píše skladby s určitým způsobem popovým základem, nicméně onu banální formu, pro tenhle žánr typickou, vždycky nějakým způsobem „pokřiví“, takže může být pro běžného konzumenta poněkud obtížně stravitelná.

Za určitý autorský trademark lze považovat i to, že ač výborný zpěvák, velmi rád kombinuje klenuté refrény s mnohdy téměř až odmluvenými slokami. Tohle jej provází už od časů Walk Choc Ice. Nedá se mluvit ani o klasickém rapu, neboť jde o projev, kterému místy jakoby chybí to, čemu rappeři říkají flow.

Zkrátka vždycky jsem Honzu Křížka vnímal jako člověka s obrovským talentem muzikantským, ať už se bavíme o projevu instrumentálním či pěveckém, a o něco menším nadáním skladatelským. Nutno však říct, že aktuálním singlem se tohle vnímání začíná lehce posouvat. Je otázkou, do jaké míry je to zásluha interpreta a jak moc výslednému zvuku napomohl producent Dan Friml. Člověk historicky spjatý hlavně s alternativně metalovou partičkou Sebastian však určitě minimálně přispěl k tomu, aby skladba nezněla jako čistě popová či příliš uhlazeně poprocková záležitost.

Závěrem se dá říct snad jen tolik, že pokud album opravdu vyjde, a podaří se nastolený zvuk udržet, může aspirovat na jednu z nejzajímavějších nahrávek roku. A pokud někde narazíte na plakát se jménem Honza Křížek, rozhodně neváhejte zajít na koncert. S průřezovým repertoárem své kariéry totiž Křížek začal také vystupovat sám s akustickou kytarou či klavírem. A kdo jej zná třeba z vystoupení s Blue Effect, ví, že nudný koncert rozhodně nehrozí.

PLAYLIST

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *