Česko-americký cirkus

Zatímco dnes se zdá, že v Praze žijí a tvoří kromě českých (a slovenských) muzikantů zejména ti z Velké Británie (mimo jiné Justin Lavash či písničkář James Harries), v 90. letech si cestu do Česka našli i hudebníci z mnohem vzdálenějších zemí, třeba ze Spojených Států. Nejeden fanoušek tvrdší muziky si jistě vzpomene na spolupráci metalisty Miloše Dodo Doležala s Guy Mann-Dudem, jejímž výsledkem byla třeba pomalá dvojjazyčná skladba Soudím. Méně už asi širšímu publiku řekne jméno Bradley Stratton. Ten byl frontmanem velmi nečesky znějící, avšak ze tří čtvrtin české skupiny jménem Circus Praha.

Příběh téhle kapely začíná někdy na jaře roku 1992, kdy její budoucí zpěvák přiletěl do Evropy. Po krátkém pobytu ve Francii se přesunul do Prahy, kde jej porevoluční atmosféra nekonečných možností oslnila natolik, že se nakonec rozhodl na chvíli zůstat. Jak se ta chvíle neustále prodlužovala, bylo potřeba nějakým způsobem doplňovat finance, což ze začátku řešil výukou svého rodného jazyka. Paralelně se však věnoval tomu, co jej bavilo nejvíc – hudbě. A to postupně převážilo natolik, že asi po dvou letech dráhu lektora opustil a věnoval se pouze hraní.

Po začátcích ve dvojici s Australanem Grahamem Ryanem přišel někdy v roce 1993 čas na založení plnohodnotné kapely. A proč zakládat jednu, když mohou být dvě. Setkání se spoluhráči Ivana Hlase, kytaristou Honzou Ponocným a houslistou Pavlem Cinglem, tak vedlo nejprve ke vzniku skupiny Circus Praha a později pro jistotu ještě Snake Eaters. Prvně jmenovaná prorazila přece jenom o něco více.

Circus Praha po celou dobu své existence fungoval v sestavě Bradley Stratton (zpěv, kytara), Honza Ponocný (kytara, zpěv), Petr Mašek (basa) a Tomáš Brožek (bicí, perkuse). Zatímco Mašek má na kontě spolupráci s Ivanem Hlasem, ale taky s Michalem Penkem či Sagvanem Tofim, Tomáš Brožek byl věrnější o něco méně podbízivému soundu. Kromě Circusu Praha hrál paralelně také s Martinem Kučajem a skupinou Proud, později pak třeba s November 2nd. Na druhou stranu se i on podílel třeba na sólové desce Vaška Jelínka z Luneticu.

V roce 1995 dostal Circus Praha šanci natočit pro vydavatelství Happy Music Production v jeho vlastním studiu dlouhohrající desku. Jako producent se nahrávky ujal baskytarista P.B.Ch., který se o rok dříve odmítl navrátit do znovuobnovené Lucie s tím, že mu stačí hrát jen v kapele Wanastowi Vjecy.

Na bezejmenné rock-popové nahrávce se hudebně kromě kapely podílel už pouze producent, který nahrával pro něj netradičně klávesové party a hostující vokalistka Denise Marie Cronin. Výhradním autorem skladeb je Bradley Stratton, který má na svědomí vše kromě americké „lidovky“ Long Black Veil. Mix měl na starosti Stanislav Baroch, mastering udělal Jan Petrusek ve studiu Rudolfinum. A nutno říct, že je potřeba před jejich prací smeknout. Zejména zvuk bicích, ale vůbec i celá nahrávka, hraje ve srovnání s mnohými počiny třeba i slavnějších interpretů z podobné doby neskutečně dobře.

Místy spíše polorapovaný zpěv prokládaný chytlavými, občas až naléhavými refrény má v sobě něco ze stylu Red Hot Chili Peppers. Strattonův projev je však přece jenom o něco syrovější než Anthonyho Kiedise. Ostatně i basa se často pouští do výrazných, leckdy slapovaných, figur. Příkladem budiž třeba skladba Chinese Food, která album otevírá, předposlední Everybody Knows nebo třeba Latest Thing, v níž už se však více do popředí dostávají kytary. Skvěle hraje ale taky bubeník Tomáš Brožek, třeba taková již zmíněná Long Black Veil celá stojí pouze na bicích a zpěvu. Žádné další nástroje, a přesto tahle exhibice výborně funguje.

Ono totiž výborně funguje vůbec celé tohle album. Nekompromisně z něj čiší, že zní přesně tak, jak má. Žádná vata, tah na branku mají do jedné všechny skladby. Taková Feets Too Big, to je bez přehánění jasná stadionovka, kterou by si člověk s klidem uměl představit třeba v podání Rolling Stones. A co teprve lehce popovější Waiting For The Fall. Ale vypisovat tady jednotlivé skladby fakt nemá smyl, tohle album stojí za poslech celé. I závěrečná akustická Western Run kupodivu tak nějak zapadá.

Vydáním debutové nahrávky se Circus Praha rychle etabloval coby oblíbená klubová a festivalová kapela. Výborní muzikanti totiž energii z alba dokázali velmi dobře šířit i naživo. Něco, co současným kapelám tak trochu chybí. A tak není překvapením, že kapela poměrně záhy dostala možnost opět nahrát další písně.

Druhé album Circusu Praha vydal v roce 1997 PolyGram na labelu Radost. Dostalo název Fly. Čtveřice muzikantů si tentokrát vystačila sama bez jakýchkoli hostů. Úspěch debutu umožnil natáčet ve vyhlášeném studiu SONO. Zvuk obstaral Jaroslav Suchánek, mix a mastering Milan Cimfe. Téměř výhradním autorem je v tomto případě opět Bradley Stratton, kterému v jednom případě vypomohl Honza Ponocný (Marie) a v jednom Tomáš Brožek (perkusemi okořeněná Only Thing). Je až s podivem, že se dnes poměrně vyhledávaný skladatel nejen filmové hudby Ponocný do tvorby písní nezapojil více.

Druhá deska stylově přirozeně navazuje na debut. Opět jde o nadstandardní dobře poslouchatelné album. Taková Fly With Me s roztančeným basovým groovem a naléhavým zpěvem má neskutečný drive. Stejně tak skladba Dig You či Woodoo Child. A když se kapela zklidní, jako třeba v Last Goodbye nebo v Harmony, tak to taky prostě funguje. Znovu se uplatňuje i osvědčený polorap v kombinaci s výraznými refrény, jako třeba v písni Buddha. Tady je jednoznačně slyšet i to, že si pánové tentokrát více pohráli s vokály, místy vysoko položený, jindy naopak ležérně odmluvený Ponocného druhý hlas skladbu zajímavě dotváří. Na YouTube je momentálně k dispozici toliko skladba Fix, která tak úplně ducha skupiny nevystihuje, ale lepší alespoň tahle ukázka než vůbec žádná.

Dvě závěrečné skladby z alba vybočují tím, že jsou zpívány česky. Jde jednak o již zmíněnou píseň Marie a dále pak Ve vzduchu, která album uzavírá.

Konec aktivit Circusu Praha přišel roku 1998. Důvod byl poměrně prozaický. Bradley Stratton naznal, že je načase vrátit se domů, kde se začal věnovat především studiové a skladatelské práci. No a kapela bez zpěváka a hlavního autora tak nějak přestala dávat smysl.

Honza Ponocný se stal vyhledávaným studiovým i koncertním kytaristou. Spolupracoval mimo jiné s Ivanem Kralem, ať už jako kapelník jeho koncertní skupiny pro česká vystoupení nebo třeba jako hostující muzikant při natáčení desky hvězdného projektu Alias. Hostoval ale i na celé řadě dalších nahrávek a na koncertech doprovázel mimo jiné třeba Miroslava Žbirku. A postupně se dopracoval i k vlastní jednočlenné kapele, kdy pomocí akustické kytary a samplerů vytváří celý kapelní zvuk na podiu úplně sám. Tenhle projekt nazval Circus Ponorka. No a bubeník Tomáš Brožek, jak už bylo zmíněno, začal koncem 90. let hrát se skupinou November 2nd.

Ale ani Circus Praha ze scény tak úplně nezmizel. Bradley Stratton čas od času přiletí do Prahy, mimo jiné kvůli spolupráci s některými českými či slovenskými interprety, a při té příležitosti si s bývalými spoluhráči taky rád zahraje. Doma je však už natrvalo v Americe, a tak se víc, než tyhle občasné návraty do budoucna příliš čekat nedá.

PLAYLIST

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *