Bez kytar! Anebo ne
Poté, co přestala fungovat hvězdně obsazená formace B.S.P., vrhl se Kamil Střihavka vedle účinkování v celé řadě muzikálů také do dalšího poprockového projektu. Na rozdíl od působení ve zmíněném triu s Otou Balagem a Michalem Pavlíčkem se spokojil pouze s jediným hudebním partnerem, ale zároveň se tentokrát rozhodl zapojit také autorsky. Na projektu No Guitars spolupracoval se svým kamarádem z rodných Teplic, virtuózním baskytaristou Zdeňkem Mazačem, který se zcela oprávněně objevil třeba na nahrávce nazvané Čeští mistři basové kytary a bicích nástrojů (1995). A jak už název napovídá, uskupení nemělo úplně tradiční nástrojové obsazení.
Celý projekt měl stát na tom, že veškeré harmonie i sólové party budou natočeny bez použití elektrických či akustických kytar. V hlavní roli se tak ocitla Mazačova basa, která s přispěním nejrůznějších efektů zastala většinu základních instrumentálních linek, zbytek měli obstarat hosté hrající na rozličné nástroje, rozhodně však ne na kytary. Kde se tenhle odpor k šesti strunám objevil těžko říct, nicméně o tom, že to tak úplně smysl nedávalo svědčí fakt, že ve druhé polovině své kariéry od tohohle pravidla skupina upustila.
Ale vraťme se zpátky na začátek. První nesmělý vzkaz světu vyslali No Guitars už v době fungování B.S.P. Roku 1993 vyšly pro jistotu hned dvě desky poněkud zhovadilého tribute projektu HerGott, který měl vzdát hold dílu jediného skutečného Zlatého slavíka. Na druhém CD se v nesourodé směsce muzikantů zahrnující vše od Věry Martinové či Olympicu, přes praotce českého reggae Yo Yo Band, až po elektronickou úderku Vanessa objevil také song Korunou si hodím v podání Kamila Střihavky & No Guitars.
Pak se dva roky nedělo nic, až v roce 1995 nastal ten pravý čas na dlouhohrající desku No Guitars. Mazač se Střihavkou deset svých autorských věcí doplnili Beatlesovským coverem Don´t Let Me Down a natočili v pražském studiu SONO pro Bonton Music album No Guitars! Vykřičník na konci titulu časopisu, do nějž byl celý booklet CD stylizován, měl jasně deklarovat smýšlení obou protagonistů. Zatímco skladatelsky si vystačili sami, s texty se nebáli oslovit špičku tuzemské scény.
První singl, klipovou skladbu Kovboj z Teplic, opatřil slovy už z dob B.S.P. osvědčený Ivan Hlas. Kromě něj se pak zapojil také Oskar Petr, který má textařský kredit u čtyřech skladeb. Sám napsal Money, Jsme stroje rozjetý a Zimní Království, a mimo to oběma hlavním protagonistům pomohl dokončit i song Máš svůj den. Skladbu Vítr mě sráží otextoval tehdejší frontman skupiny Alice Dan Bárta, s polorapovaným pokusem D.J. Zdenda si Střihavka & Mazač poradili sami.
Samostatnou textařskou kapitolu pak tvoří příspěvky členů skupiny Lucie. Ač se může zdát, že jsou na těchto stránkách zmiňovaní až příliš, pomyslný rodokmen českých hudebních devadesátek prostě začíná i končí u téhle kapely a nelze se tomu vyhnout. Tentokrát David Koller dodal slova k písni Karel přichází, jeho spoluhráč Robert Kodym pak k úvodní skladbě Hořkej, sladkej, rychlej.
Jako host se do nahrávání zapojil klávesista Lev Alexandrovič Rybalkin, který v minulosti působil třeba ve skupině Balet. Během své kariéry pak spolupracoval i s Martou Kubišovou, Marií Rottrovou, Věrou Martinovou, Jitkou Zelenkovou či se skupinou Burma Jones.
Dále na albu No Guitars! figuruje dechová sekce J.A.R. jakož i řady jiných interpretů říkající si Splash Horns, kterou kromě Filipa Jelínka (trombon), tvořil ještě Jarda Halíř (trumpeta) a Radek Kašpar (saxofon). Celkové nástrojové obsazení, a zejména dominantní role baskytary, pak tvorbu No Guitars posouvá od čistého poprocku mnohdy spíše k funky.
Nahrávku pořídil s pomocí Andreje Laža zvukař Milan Cimfe, který ji společně s oběma hlavními protagonisty i smíchal. K masteringu ve studiu Rudolfinum si pak přizval Jana Petruska. Producentský dohled si vzali na starosti přímo Střihavka s Mazačem, jimž coby koproducent vypomohl Martin Simandl, který se podílel už na debutu B.S.P.
Zejména úspěch singlu Kovboj z Teplic napomohl tomu, že přišlo na řadu i živé provedení alba. Vzhledem k tomu, že Zdeněk Mazač ve studiu nahrával do každé skladby více instrumentálních partů, což naživo nemohl zastat, bylo potřeba přizvat dalšího baskytaristu. Kamil Střihavka logicky sáhl do své muzikantské minulosti a oslovil vynikajícího Jiřího Veselého (B.S.P., Big Heads či Etc… Vladimíra Mišíka).
Spoluautora legendární skladby Už se blíží čas sluhů, kterou pro film Ireny Pavláskové nahrála skupina ZOO, pak v koncertní sestavě doplnil bubeník František Hönnig (mj. spoluhráč Viléma Čoka ze skupiny Nová růže či doprovodného uskupení Delirium Tremens) a klávesista Rybalkin. Vokály si stejně jako na debutovém albu No Guitars vzaly na starosti Helena Dlasková, Alena „Ája“ Suková a Jana „Karya“ Fériová. Poslední dvě jmenované se podílely už na nahrávání druhé desky B.S.P.
Těžko hledat k instrumentální složce debutu nějaké zásadní výhrady, přesto však No Guitars o dva a půl roku později při natáčení druhé desky ze svých zásad ustoupili. Na albu příhodně nazvaném No Guitars…? vydaném v roce 1998 společností Sony Music Bonton na labelu Columbia se totiž podílel mimo jiné vynikající kytarista Standa Jelínek. To pomohlo třeba ve videoklipem opatřené baladě Černá růže, opět s textem Ivana Hlase.
Kromě Jelínka byl k nahrávaní přizván i bubeník Hönnig a klávesista Štěpán Eliáš, který později působil například ve skupině Laura a její tygři. Vokály obstaraly Athina Langoská (podílející se dříve třeba na druhé desce B.S.P.) a Lenka Kopecká. V několika skladbách pomohl i zpěvák skupiny Burma Jones Bohouš Josef, v jednom případě Dan Bárta. Opět se zapojila i osvědčená dechová sekce z prvního alba ve složení Jelínek – Halíř – Kašpar.
Nahrávalo se ve studiu Petra Jandy Propast a v ostravském Citronu, jehož majitelem je kapelník stejnojmenné skupiny Radim Pařízek. Produkce se i tentokrát ujali oba hlavní protagonisté, s mixem nahrávky jim pomohl zvukař Petr Slezák. Mastering provedl v pražském studiu ADK Jiří Charypar. Deset autorských skladeb Mazače a Střihavky, zahrnující i instrumentální skladbu Space, opět doplňuje předělávka skladby od The Beatles – slavné Oh! Darling.
Album otevírá chytlavá skladba Kruhy v obilí, následující rytmická Jen se jednou otočím dává dvěma basovými linkami vzpomenout na debut. Obě zmíněné písně, stejně jako pomalou záležitost Jen na malou chvíli, opatřil slovy Ivan Hlas. Tahle skladba je mimo jiné dalším odkazem na první album, neboť je jediná, na níž se nepodílí žádný host, ale byla nahrána v sestavě Mazač (basa, programování) – Střihavka (zpěv, sbory).
Kromě Hlase se zapojil také zpěvák skupiny Tři sestry Lou Fanánek Hagen. Jeho texty Koka Koula, Nemůžem se v kosmu vrátit či Zavři voči, brouku místy poněkud nešťastně posouvají tvorbu skupiny k podivnému „sranda popu“. Pod uvolněnými slovy skladby V Potosí je pak podepsaný člen J.A.R. Ota Klempíř, vážnější záležitost Začínám dodala zpěvačka Bára Basiková.
I tentokrát si No Guitars dali velmi záležet na výtvarném zpracování alba. Kartonový obal obsahuje jednak CD v úzké plastové krabičce, která je typická spíše pro CD singly, a zvlášť pak bohatý booklet. Ten je tentokrát stylizován do podoby rodinného fotoalba, a to včetně vložených listů tenkého papíru.
Následující dva roky se No Guitars v novém složení věnují koncertování, v roce 2000 však uskupení svou činnost ukončuje. Kamil Střihavka se následně začal věnovat sólové kariéře, Zdeněk Mazač pro změnu práci zvukaře, a to jak koncertního, tak ve studiu. Mezi kapely, s nimiž v téhle oblasti spolupracoval, patří třeba – 123 minut, na jejichž albu MOM (2005) si taky zahrál na perkuse. Dále pak za zmínku stojí třeba teplická skupina Blue Rocket, jejíž ústřední postavou je kytarista Oskar Petr Tria Petr Samek.
Kamil Střihavka se ke skladbám z období No Guitars vrací i na svých koncertech s doprovodnou formací Leaders. Některé z písní pak byly v roce 2009 znovu vydány společností Sony Music na kompilačním CD Best Of Kamil Střihavka / 20 let na scéně.